Jaká je nejoblíbenější kniha Ellen Whiteové? Odpověď na tuto otázku pravděpodobně závisí na tom, zda máme na mysli její anglicky psané publikace, nebo zda do ní zahrneme i její knihy ve všech ostatních jazycích. Odhaduji, že na prvním místě je Cesta ke Kristu, kterou napsala v roce 1892. A její kniha o službě Ježíše Krista - Touha věků (1898) - se dost možná umístí na druhém místě. Ale Velký spor, v posledním vydání z roku 1911, může být její nejrozšířenější knihou. A pokud ještě není na samém vrcholu, může se jím brzy stát, pokud bude úspěšný projekt Velký spor 2.0, který Generální konference energicky prosazuje. Na webových stránkách, které jsou tomuto rozporuplnému projektu věnovány, jsou členové církve po celém světě vyzýváni, aby v letech 2023 a 2024 distribuovali miliony výtisků této knihy "v rámci přípravy na Ježíšův návrat".
S tématem vesmírného konfliktu mezi dobrem a zlem, které zasáhlo i náš svět, nepřišla Ellen Whiteové jako první. Psalo o něm mnoho dalších autorů. Jedním z nejznámějších z nich byl puritánský spisovatel, filozof a politik John Milton (1608-1674) a je velmi pravděpodobné, že Ellen Whiteová četla jeho epickou báseň Ztracený ráj a nechala se jí inspirovat. Sama však vyprávěla, že prvotním impulsem k tomu, aby se tomuto tématu věnovala, bylo dvouhodinové vidění v neděli odpoledne v polovině března 1858, v němž dostala pokyn, aby sepsala, co viděla o odvěké válce mezi Kristem a satanem.[1] Psaní o tomto tématu jí zabralo většinu času od roku 1858 až do její smrti v roce 1915.
Jak roky plynuly, Ellen Whiteová svůj popis "velkého sporu" rozšiřovala. To vedlo v roce 1858 k vydání knihy, která měla být první částí čtyřsvazkového souboru (dokončeného v roce 1864) s názvem Velký spor mezi Kristem a jeho anděly a satanem a jeho anděly. Druhou etapou jejího rozsáhlejšího pojednání o tomto sporu mezi Kristem a satanem byl čtyřsvazkový soubor Duch proroctví. Tento soubor byl později rozšířen na pět svazků pod názvem Drama věků, které se skládaly z knih Patriarchové a proroci (1890), Proroci a králové (1916), Touha věků (1898), Skutky apoštolů (1911) a Velký spor (1988; revidováno v roce 1911).
Velký spor začíná popisem zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a zahrnuje dějiny církve s hlavním důrazem na konflikt mezi římským katolicismem a protestantismem. Poté se kniha věnuje zrodu a vývoji adventismu a dále událostem na konci časů.
Projekt Velký spor 2.0
Od chvíle, kdy kniha Velký spor vyšla v angličtině a v mnoha dalších jazycích, zaujímá zvláštní místo v srdcích a myslích mnoha adventistů sedmého dne. Pokud existuje nějaká skutečně adventistická kniha, je to právě ona! Někdy se zdá, jako by se adventisté stali na této knize závislí. A tak možná není tak zvláštní, že existuje široce sdílená touha rozdat tuto knihu co největšímu počtu lidí. Když se ohlásí plány na rozeslání výtisku knihy na všechny adresy ve městě, nebo dokonce ve větší oblasti, peníze se jen hrnou. Pomáhá, že nové tiskové techniky neustále snižují cenu za jeden výtisk.
Ale - je opravdu dobrý nápad zaplavit celé město nebo celý stát či zemi nevyžádanými výtisky Velkého sporu? Ti, kteří jsou tímto záměrem nadšeni, poukazují na slova samotné Ellen Whiteové: "Velký spor by měl být velmi rozšířen. Obsahuje příběh minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ve svém nástinu závěrečných scén dějin této země vydává mocné svědectví ve prospěch pravdy. Více než na jiných knihách, které jsem napsala, mi záleží na tom, aby se tato kniha dočkala širokého rozšíření, neboť ve Velkém sporu je poslední varovné poselství světu podáno zřetelněji než v kterékoli jiné mé knize."[2].
Chápu, proč projekt distribuce milionů výtisků této knihy po celém světě oslovuje tolik členů církve. Koneckonců většina adventistických věřících cítí, že je čas udělat něco velkého - a tohle je opravdu velké! V dřívější verzi projektu se dokonce hovořilo o jedné miliardě knih. Navíc se jedná o velmi konkrétní plán. Za předpokladu dostatku peněz a správného logistického řízení se zdá být docela proveditelný.
Je to ale opravdu dobrý plán?
Před rozhodnutím zahájit masivní distribuční kampaň v určité oblasti je podle mého názoru třeba zvážit několik důležitých aspektů. První otázka, která mě napadá, je, zda je moudré rozdávat nebo posílat lidem v našem okolí nevyžádaný výtisk tak velké knihy. Mnoho lidí to neocení a bude k takové iniciativě chovat nedůvěru. Mnozí knihu jednoduše vyhodí do koše. Někteří se mohou pokusit zjistit, jaká organizace za tím stojí, a mohou podnítit hodně nepříznivé publicity. Snadno by se to mohlo proměnit ve velkou katastrofu v oblasti vztahů s veřejností.
Další otázka, kterou by si mnozí lidé položili a kterou by si adventisté, kteří se považují za správce našeho životního prostředí, určitě měli položit. Kolik stromů bude potřeba k výrobě milionů 700stránkových knih? Je to druh ekologického svědectví, které chceme vydávat? Pak je tu samozřejmě aspekt peněz. I když výrobní náklady na jeden výtisk mohou činit jen dva nebo tři dolary, kompletní realizace projektu Velký spor 2.0 bude stát desítky milionů dolarů - pokud vezmeme v úvahu i náklady na poštovné. Je to opravdu nejlepší využití peněz na misii, bez ohledu na to, kdo by mohl být dárcem?
Svět se změnil
Existuje však ještě jeden důležitý důvod, proč bychom měli váhat s masovým šířením Velkého sporu. Uvědomění světa o vesmírném konfliktu mezi dobrem a zlem je stejně naléhavé jako kdykoli předtím a adventisté jsou povoláni k tomu, aby se o tento příběh se světem podělili. Nezapomínejme však, že Velký spor byl napsán v devatenáctém století a popisuje svět, který se od toho našeho značně lišil. Byla to doba, kdy miliony katolických přistěhovalců překračovaly oceán, aby našly novou budoucnost ve Spojených státech. Protestantská Amerika se cítila ohrožena, což dalo vzniknout období násilného antikatolicismu. Kolem roku 1800 žilo v Americe odhadem 50 000 římských katolíků. V době psaní Velkého sporu se jejich počet zvýšil na přibližně 12 milionů. A pokud si myslíte, že Ellen Whiteová byla ve svých protikatolických výrocích ostrá (zejména ve vydání z roku 1888), udělali byste dobře, kdybyste porovnali, co napsala, se slovy jiných soudobých protestantských autorů, kteří byli často mnohem bojovnější. Stejně jako Ellen Whiteová byli dětmi své doby.
Faktem je, že svět - rozhodně včetně toho náboženského - kolem nás se změnil. Stále máme námitky proti mnoha římskokatolickým naukám, ale v mnoha částech světa už katolíci nemají takový vliv jako kdysi. V mnoha zemích Evropy dnes tvoří většinu lidé, kteří nejsou věřící, a ve Spojených státech se stále více lidí již nehlásí k žádné církvi. Když Ellen Whiteová popisovala americkou náboženskou scénu, sekularizace ještě nedorazila a islám a další světová náboženství nebyly součástí jejího světa. Její svět se od toho našeho velmi lišil.
Postupem času se postoj Ellen Whiteové k příslušníkům jiných církví zmírnil. Ve vydání Velkého sporu z roku 1911 se terminologie pro římskokatolickou církev zmírnila a z řady jejích pozdějších výroků usuzujeme, že tehdy obhajovala jiný styl mezicírkevních kontaktů než dříve. V roce 1887 upozorňovala pastory na nebezpečí, že "budou příliš mnoho mluvit proti katolíkům"[3] a vyzývala "ty, kteří píší do našich novin", aby "nedělali nevlídné výpady a narážky", které budou bránit úkolu oslovit "všechny třídy, včetně katolíků"[4]. Jsem si jist, že kdyby Ellen Whiteová žila v roce 2020, Velký spor by dále revidovala nebo by napsala zcela novou knihu, která by vysvětlovala koncept velkého sporu.
Podpořila by Ellen Whiteová celosvětovou kampaň za šíření knihy, kterou napsala za svého života, na pozadí světa devatenáctého století? Pouhé čtyři roky před svou smrtí napsala, že si Velkého sporu cení "nad stříbro a zlato" a velmi si přeje, "aby se dostal před lidi"[5], to však bylo v roce 1911. Nyní, o více než sto let později, by nás, domnívám se, nabádala, abychom nebyli závislí na knize, která dostala svou konečnou podobu v roce 1911, ale abychom téma velkého sporu mezi Kristem a satanem předkládali v kontextu dnešního života, a to způsobem, s nímž se dnešní lidé mohou snáze ztotožnit (a je jistě třeba zvážit, zda by to mělo být formou tlusté knihy, nebo digitální formou).
Poznámky a odkazy:
[1] Celý příběh tohoto vidění viz Arthur White, Ellen Whiteová: raná léta, sv. 1. Washington, DC: Review and Herald, 1985. Kapitola 24: The "Great Controversy Vision and Broader Concepts", str. 366-379.
[2] Ellen G. Whiteová, Dopis 281, 1905 (citováno v Colporteur Ministry, str. 127),
[3] Ellen G. Whiteová, Evangelizace (Washington, DC: Review and Herald, 1946), str. 574.
[4] Ellen G. White, Counsels to Writers and Editors (Nashville, TN: Southern Publ. Ass., 1947), s. 64, 65.
[5] Ellen G. Whiteová, Kolportážní služba (Pacific Press, 1953), s. 128.
Reinder Bruinsma je nizozemský rodák, který odešel do důchodu v roce 2007 po dlouhé kariéře v pastoračních, redakčních, učitelských a církevních funkcích v Evropě, Spojených státech a západní Africe. Po získání bakalářského titulu na Newbold College a magisterského titulu na Andrews University získal titul BDiv s vyznamenáním a doktorát z církevních dějin na Londýnské univerzitě. Před odchodem do důchodu byl prezidentem Nizozemské unie.
Článek byl převzat z Spectrummagazine