CASD 2.0

Ve dnech 18. až 20. srpna se ve Vsetíně uskutečnil 12. ročník křesťanského festivalu UNITED . Těžko se mohu považovat za někoho, kdo by mohl objektivně srovnávat jednotlivé festivalové ročníky. I když jsem zažil 4 ročníky festivalu, toto byl teprve druhý ve svém plném rozsahu. Rád bych se ale za celou akcí ohlédl a nezasvěcenému čtenáři přiblížil, co se to vždy ke konci srpna ve Vsetíně děje. Když řeknu, že festival je naddenominační, neznamená to, že jde o festival jiných církví. Sice se tady na dělení podle církví “nehraje”, a v tom je jedno z velkých pozitivní poselství festivalu, ale všímavému divákovi neuteče silná adventistická stopa. Zastoupení máme jak v samotném organizačním výboru, tak mezi mluvčími duchovního slova, mezi mluvčími v seminářích, i mezi poradci a modlitebníky. Jsem na toto zastoupení hrdý a mám z něho radost. Prvně jsem UNITED navštívil v předcovidovém roce 2019 a byl jsem naprosto okouzlen. Festival se tehdy nacházel na vzestupné trajektorii s dosud největším

Exodus a Deuteronomium vyprávějí příběh o cestě Izraele z Egypta do zaslíbené země a jsou poučné z hlediska souhry náboženské víry a průvodních pochybností. Protože byli v nepřetržitém otroctví, stalo se pro Jákobovy potomky normou do té míry, že když Mojžíš mluvil o "svobodě", mohlo to znít jako zrada a hrozba. Zrada kvůli nevyhnutelnému opuštění jediných dobrodinců, které znali. A hrozba kvůli ztrátě běžného a navyklého životního postavení. Vždyť jakou cenu má svoboda, když po jejím dosažení člověk přijde o takové základní potřeby, jako je jídlo, přístřeší a oblečení? Proto se k myšlence svobody museli zotročené generace stavět s obavami, protože slibovala narušení jejich navyklého "pohodlí". I když, abychom řekli pravdu, podle jejich zkušeností spočívalo toto pohodlí jen v tom nejnutnějším, umožňujícím částečně snesitelný život.  I když byly vymoženosti poskytované jejich pány mizivé, přesto se chtěli chránit před jejich ztrátou. Mojžíš však chtěl svůj lid přesvě

Evropský kongres adventistické mládeže 2022 se konal ve finském Lahti. Tento AYC, jak je také  nazýván, byl prvním adventistickým kongresem mládeže této velikosti v Evropě po období covidové pandemie. Tématem kongresu bylo "Zapoj se". Zhruba 2 200 mladých lidí z Transevropské divize (TED) a Interevropské divize (EUD) se sešlo na inspirativních setkáních, workshopech a společenských aktivitách. Hlavními řečníky byli David Asscherick, spoluzakladatel projektu ARISE, a Daniel Bosqued, prezident Adventistické univerzity Sagunto ve Španělsku. Následuje několik úvah z tohoto kongresu od pastora a člověka, který se blíží k horní věkové hranici účastníků kongresů mládeže. Především měl tento kongres vše, co od něj můžete očekávat. Byly zde inspirativní bohoslužby se chválami a kázáními. Zaznělo také několik krátkých, ale velmi dojemných svědectví účastníků. Vyučování v jednotlivých workshopech bylo kvalitní a relevantní. Ale o tom až později. Stejně jako na mnoha jiných podobných akc

Moje první zasedání Generální konference bylo v roce 1990 v Indianapolis. Na jeho konci jsem několika přátelům řekl, že můj zážitek z této akce byl nejblíže mé představy nebe. Z Indianapolis jsem odjížděl plný nadšení a optimismu, nadšený z toho, co Bůh prostřednictvím své církve v následujících letech vykoná. Když jsem poslouchal jednání na zasedání Generální konference v roce 2022, zřídka kdy jsem slyšel něco, co by ve mně vyvolávalo podobný pocit naděje a vzrušení, jaký jsem pociťoval v roce 1990. Sobotní bohoslužbu jsem sledoval s nedůvěrou a rostoucími obavami o církev, kterou miluji a které jsem zasvětil svůj život. Kdy a jak se moje církev změnila z bezpečného místa, kde člověk může vyjádřit své chápání Písma a být s respektem vyslechnut, na organizaci, ve které má člověk pocit, že pokud jeho názory nejsou v souladu s názory vedení církve, je to jisté znamení, že není veden Duchem? Kdy jsme se stali církví, v níž se nám prakticky říká, jak máme věřit, čemu máme věřit a jak máme