Moje první zasedání Generální konference bylo v roce 1990 v Indianapolis. Na jeho konci jsem několika přátelům řekl, že můj zážitek z této akce byl nejblíže mé představy nebe. Z Indianapolis jsem odjížděl plný nadšení a optimismu, nadšený z toho, co Bůh prostřednictvím své církve v následujících letech vykoná.
Když jsem poslouchal jednání na zasedání Generální konference v roce 2022, zřídka kdy jsem slyšel něco, co by ve mně vyvolávalo podobný pocit naděje a vzrušení, jaký jsem pociťoval v roce 1990. Sobotní bohoslužbu jsem sledoval s nedůvěrou a rostoucími obavami o církev, kterou miluji a které jsem zasvětil svůj život. Kdy a jak se moje církev změnila z bezpečného místa, kde člověk může vyjádřit své chápání Písma a být s respektem vyslechnut, na organizaci, ve které má člověk pocit, že pokud jeho názory nejsou v souladu s názory vedení církve, je to jisté znamení, že není veden Duchem? Kdy jsme se stali církví, v níž se nám prakticky říká, jak máme věřit, čemu máme věřit a jak máme vyjadřovat své přesvědčení? Copak jsme se nepoučili z dějin křesťanské církve, zejména z odcizení a pronásledování milionů lidí, které bylo důsledkem vnuceného systému víry ze strany vedoucích, kteří byli přesvědčeni, že konají pouze Boží dílo?
Po přečtení modlitby Ellen Whiteové během sobotní bohoslužby jsem si začal představovat, co by Ellen Whiteová řekla, kdyby byla na zasedání osobně přítomna.
Mám dojem, že kdyby byla přítomna, byla by znepokojena a pronesla by jeden z těch opravných projevů, které charakterizovaly její službu. Po přečtení své modlitby nebo během jejího čtení by pravděpodobně povstala, aby přítomným připomněla, že její modlitba se týkala církve a jejích problémů v době, kdy se ji modlila, a že církev dnes potřebuje modlitbu, která by se zabývala problémy a výzvami naší doby.
Pravděpodobně by vyzvala církevní vedení, aby vypracovalo a realizovalo plán úzké spolupráce se zranitelnými a znevýhodněnými mladými lidmi v různých komunitách ve Spojených státech i v jiných zemích, aby se snížilo násilí páchané střelnými zbraněmi a aby se poskytla naděje a smysl milionům lidí, kteří by jinak jen bezcílně proplouvali životem. Měla by také co říct k iracionálnímu používání zbraní ve Spojených státech a mluvit o mnoha lidech, včetně dětí, jejichž životy byly v důsledku toho násilně ukončeny. Nepochybně by vyzvala členy církve a církevní představitele ve Spojených státech, aby se podíleli na zavedení reforem v oblasti zbraní, které by byly ku prospěchu národa.
Kdyby byla Ellen Whiteová na zasedání v St. Louis, pravděpodobně by všem přítomným připomněla, že její spisy jsou menším světlem, které vede k většímu světlu, a že církev by měla upřednostnit umístění výtisku Bible v každé domácnosti před výtiskem její knihy. V této souvislosti by také mohla říct, že pokud by měla být některá z jejích knih distribuována celosvětově, každá divize nebo unie by měla být oprávněna rozhodnout, která z nich by byla vhodná pro distribuci v jejich oblasti, a to na základě kombinace sociologických faktorů. S největší pravděpodobností by také delegátům připomněla, že Bůh pracuje s místními vedoucími stejně jako s celosvětovými.
Kdyby byla Ellen Whiteová přítomna, varovala by před používáním biblického textu na podporu určitého pohledu na věc. Židé i širší křesťanská církev mohou dosvědčit, jakou škodu by takový přístup mohl způsobit Boží rodině věřících. Mají pastoři, bibličtí učitelé, vysokoškolští profesoři a obecně členové církve stále ještě svobodu komunikovat s Písmem s otevřeným srdcem a myslí, nebo musí pod vedením Ducha vždy dojít k předem stanovenému závěru, ať už je jejich přesvědčení jakékoli? Kdyby raná církev adventistů zaujala tento postoj, krása ústředního učení o spravedlnosti z víry, které bylo sdíleno na zasedání Generální konference v roce 1888, a mnoho dalších pravd by pro nás bylo ztraceno.
Kdyby byla sestra Whiteová přítomna na 61. zasedání Generální konference, pravděpodobně by vedoucím a delegátům připomněla, že Církev adventistů sedmého dne, která je jedním z hlavních poskytovatelů zdravotní péče ve Spojených státech, by se měla v souladu se svým chápáním podstaty Božího království ujmout vedení v prosazování zpřístupnění zdravotní péče chudým a znevýhodněným. Tuto výzvu by také rozšířila na další oblasti světa, kde je zdravotní péče špatná nebo vůbec neexistuje.
Kdyby byla Ellen Whiteová přítomna na zasedání Generální konference v roce 2022, jsem přesvědčen, že by se vášnivě vyslovila proti způsobu výkonu spravedlnosti ve Spojených státech i jinde. Naléhala by na církevní vedoucí a členy, aby nechali zaznít své hlasy proti nerovnému zacházení s menšinami a ženami. Církevní představitelé se často schovávají za názor, že ozvat se nebo jednat proti nespravedlnosti by bylo považováno za angažování se v politice. Řekněte to Izajášovi, Ámosovi a Micheášovi, kteří lidem neustále připomínali, že sociální spravedlnost je nedílnou součástí spravedlivého světa! Řekněte to Ježíši, který by nám připomněl, že nemůžeme mít vztah s Bohem, aniž bychom se aktivně zajímali o potřeby svých bližních. Není to snad smysl Matouše 25,31-46? Ellen Whiteová a mnozí první adventisté si zřejmě nemysleli, že prosazování spravedlnosti pro slabé, bezbranné, lidi bez hlasu a zotročené je vměšováním se do politiky. Vystupovala proti zlu otroctví, a kdyby byla naživu dnes, podobně by vystupovala proti nespravedlnosti v naší společnosti.
1 Historik Kevin Burton popisuje aktivitu prvních adventistů:
V celém období před válkou Severu proti Jihu Millerité a Adventisté sedmého dne riskovali své životy, aby osvobodili otroky z otroctví. Zatímco někteří to dělali legálně tím, že kupovali svobodu otroků, mnozí porušovali federální zákon tím, že pomáhali uprchlíkům na Podzemní železnici (poznámka překladatele – šlo o síť tajných cest, bezpečných domů a útočišť, kterých užívali v 1. polovině 19. století otroci prchající z amerického Jihu do svobodných států Unie na severu USA, zdroj Wikipedie). Dodržovali Boží zákon o uprchlých otrocích v 5. Mojžíšově 23,15.16: "Nevydáš svému pánu otroka, který utekl od svého pána k tobě. Bude bydlet u tebe, dokonce mezi tebou. . ." Ano, ve všech těchto a dalších ohledech byli adventisté skutečně inspirováni svou křesťanskou vírou k boji proti systémovému rasismu v Americe.
Název "adventistický" vyjadřuje důraz na království, které bude nastoleno při druhém příchodu našeho Pána. Nesmíme však ztrácet ze zřetele Boží království, které je zde a nyní, a nutnost, aby křesťané žili životem v království v rozbitém světě. Josh Ross na tuto důležitou věc poukázal v článku, který napsal v roce 2015, kde přirovnal křesťany ke školním strážcům přechodů, kteří pomáhají dětem bezpečně přecházet silnici: "Následovat Ježíše neznamená držet si palce, pevně se držet a čekat na věčnost. Je to pozvání vydat se na cestu a přijmout smluvní vztah se Stvořitelem. Bůh nám dává příležitost, abychom se k němu připojili na všech cestách, kterými světem proudí jeho milosrdenství a dobrota. Když tato skutečnost pronikne do našich srdcí, změní to náš pohled na svět."
Co pro nás jako adventisty sedmého dne znamená vyrazit na cestu? Znamená to, že se jako církev i jako jednotlivci máme ocitnout na cestě života, zmírňovat bolest zraněných, zvedat břemena obtížených, bojovat za bezbranné, přivádět ze zimy ty, které společnost nechala venku, protože nejsou dost dobří nebo nejsou jako my, a být "připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje." (1 Pt 3,15).
Součástí odkazu Ellen Whiteové naší církvi byly její rady církevním vedoucím ohledně zaujímání extrémních postojů. Bez její přítomnosti v církvi po několik desetiletí a bez vedení, které poskytovala, by se naše církev pravděpodobně vyznačovala bujícím legalizmem a netolerantním postojem, který je v rozporu s evangeliem a povahou Kristova království. Vyzývám spolubratry adventisty, aby se modlili za to, aby duch Ellen Whiteové prostupoval naší církví, když se snažíme naplňovat poslání, ke kterému nás Bůh povolal.
Poznámky a odkazy:
1. Svědectví, svazek 1, kapitola 7.
Don W. McFarlane je penzionovaný pastor a správce církve žijící v Lincolnu ve Spojeném království. Sloužil jako prezident Britské unie a administrátorský pastor sboru Sligo.
Převzato z Spectrummagazine