Sdružení Skalistých hor je rozmanité. Geograficky zahrnuje Wyoming, Colorado a severozápadní Nové Mexiko. Nacházejí se zde rozsáhlé pásy vysokohorské krajiny spolu s rozsáhlými oblastmi náhorních rovin a zemědělské půdy, stejně jako polopouště.
V regionu působí rančeři a výzkumní pracovníci. Špičkové technologie a zemědělství. Lesk Aspenu i páchnoucí velkochovy vykrmující tisíce kusů dobytka. Z politického hlediska je Wyoming nejčervenějším státem. Colorado je spolehlivě modré, ačkoli politika na východních pláních Colorada se nesmírně liší od politiky například v Boulderu (červené státy volí tradičně republikánskou stranu a modré státy volí tradičně demokratickou stranu, pozn. překl.).
Sdružení adventistů sedmého dne ve Skalistých horách (Rocky Mountain Conference, RMC) odráží rozmanitost svého území. Jsou zde sbory fundamentalistické i pokrokové. Jsou zde samozvaní strážci rigidního, doslovného pohledu na Písmo. V některých sborech působí ženy jako pastorky, v jiných sborech nemohou být ženy ani v pozici starších sboru.
Tato rozmanitost se odrazila v poměru 59 % ku 41 % hlasů na zasedání konference 21. srpna 2022, kde byla schválena ordinace žen.
Ve třech uniích (Columbia, Pacific, Mid America) Severoamerické divize (NAD), které hlasovaly o ordinaci žen, přesáhl počet kladných hlasů 80 %. Zdá se tedy, že ve sdružení Skalistých hor jsou postoje vyrovnanější než na větším území těchto tří unií.
Mělo se to však stát?
Asi vás nepřekvapí, že diskuze ohledně tohoto rozhodnutí vzbuzuje ve sdružení Skalistých hor stejné otázky jako všude, kde se toto téma objevilo: Ale co jednota? Co my všichni jdoucí společně v jednom šiku se světovou církví? Co pravidla a oficiální rozhodnutí, která schvaluje Generální konference?
Věříme, že řídící struktury nejsou posvátné, ale jsou nástrojem k plnění poslání. Když slučujeme poslání a řízení, mylně považujeme signály potřeby změny za důkaz, že je třeba se ještě více držet zastaralého nebo nevyhovujícího řízení.
Řízení by se mělo změnit, když dosavadní praxe již neusnadňuje fungování organizace. V Severní Americe je již delší dobu zřejmé, že tato otázka odrazuje mladší členy.
Schopnost změny je silnou stránkou, jako když se denominace v roce 1901 přiklonila k novému strukturálnímu modelu, který vedl k vytvoření systému jednotlivých sdružení v roce 1903, aby se rozhodování lokalizovala.
Někdy není vůbec problémem model řízení, ale rozhodnutí, která činí model řízení více či méně funkčním. Naše církev udělala dobrou věc, když se rozhodla, že vysvědcování žen jako starších sboru nemusí být jednotné. S touto nejednotností jsme žili, aniž bychom porušili jednotu, více než čtyři desetiletí. Dobře to odpovídá způsobu, jakým byly vyřešeny rozdíly v 15. kapitole Skutků, při rozhodování o pohanech věřících v Ježíše.
Kroky vpřed a vzad
"Ale proč nepočkáte?" ptají se někteří. " Buďte trpěliví!"
Možná zapomínáme, jak dlouho jsme čekali na biblickou rovnost a spravedlnost v této otázce mezi adventisty, počínaje 50. lety 19. století, ještě předtím, než jsme se v roce 1863 oficiálně zorganizovali. Byly učiněny kroky vpřed i vzad.
Ellen Whiteová byla ordinovanou služebnicí. Na několika místech svých spisů potvrzuje, že ženy vykonávají službu a jsou placeny z desátků. Vidíme stále více důkazů (viz. poslední číslo časopisu Adventist Today), že existovaly situace, kdy byly ženy nejen přijímány jako pastorky, ale i povyšovány na vedoucí církve.
Po smrti Ellen Whiteové to vypadá, že ženy začaly být z vedoucích pozic postupně vylučovány. Michael Campbell ve svých dvojsvazcích 1919 a 1922 tvrdil, že koketování církve s protiženským fundamentalistickým hnutím vedlo k odrazování žen od služby a někdy i k jejich odvolávání.
- V roce 1975 byla zastavena staletá praxe udělování kazatelského pověření ordinovaným ženám.
- V roce 1995 bylo ženám uděleno pověření, které jim umožňovalo vykonávat některé (ale ne zcela všechny) duchovenské úkoly.
- V roce 2005 se funkce předsedy konference omezila na ordinované (nikoli pověřené) služebníky. Praxe ordinování mužů, ale pověřování žen existuje již několik desetiletí. Poznání, že tento postoj je plný biblických rozporů, vedlo některé sdružení k vydávání kombinovaných pověření pro ordinované/pověřené pastory. Generální konference (GK) je odmítla uznat a začala je evidovat podle pohlaví, nikoli podle pověření. GK také odmítla povolit mužským pastorům, aby si místo ordinace zvolili pověření.
Některá sdružení, zejména v Evropě, dokonce tvrdila, že existují právní požadavky, které musí jako zaměstnavatelé splnit. I tento argument byl Generální konferencí ignorován.
Každý, kdo v posledních letech sledoval dění na Generální konferenci, viděl neochotu řešit na této úrovni nebiblické diskriminační praktiky (tyto praktiky jsou výrazně v rozporu základním věroučným článkem č. 14 - Jednota Kristova těla). GK jako lídr mohla využít svůj potenciál k usnadnění cesty vpřed na podporu jednoty v rozmanitosti. Různorodost v praxi již máme jako precedens, na kterém můžeme stavět, a to i pokud jde o ženy.
Není tedy divu, že různé subjekty postupovaly vpřed v rámci svých vlastních oblastí působnosti a misijních potřeb. Tato analýza od Dr. Garyho Pattersona je užitečná pro objasnění nedorozumění, že takové svazy a konference se vzpírají rozhodnutím a autoritě Generální konference.
Co znamená hlasování konference Rocky Mountain?
Za prvé nám říká, že na vedení záleží. V loňském roce zahájil starší Mic Thurber funkční období jako předseda sdružení Skalistých hor. Přišel s otevřenou agendou, aby se hlasovalo o svěcení žen. Svou podporu ordinaci transparentně vyjádřil na základě svých pozitivních zkušeností s kazatelkami ve sborech, které spravoval, a na základě svého přesvědčení. Nebyl rozpolcený, nehrál si na ostýchavého nebo se nesnažil být neutrální. Zdálo se, že je ochoten být prezidentem na jedno funkční období, pokud to bude cena za tuto podporu.
Znamená to však také, že vedení konference bude muset být v budoucnu ve vztahu ke sborům a pastorům velmi pohotové. Povaha hlasování znamená, že jedna strana debaty nebude zcela dominovat. Ačkoli ve většině prezidentských voleb ve Spojených státech by byla 59% většina považována za drtivou většinu, ve věcech řízení církví je 41 % velká menšina. To vyžaduje moudrost od těch, kteří řídí to, co je v podstatě rozdělenou konferencí.
Sdružení Skalistých hor je mikrokosmem širší Církve adventistů sedmého dne - tato procenta hlasů jsou jen opakem hlasování na zasedání GC v roce 2015 o tom, zda si každá divize může určovat vlastní politiku ohledně svěcení žen. Jakékoli poučení, které si můžeme vzít z Rocky Mountain, se může týkat i světové církve.
Výzvou jak ve sdružení Rocky Mountain, tak ve světové církvi je rozvíjet pokojné soužití a uvědomovat si, že lidé mají odlišné názory v otázce uniformity a jejího vynucování. Vynucená uniformita v otázce, kde existují silné a podstatné názory na duchovní poslání, není únosná, zejména v nedoktrinální otázce. Světová církev by se prostě měla smířit s tím, že politika a uniformita nepřevládne, a najít cestu k vzájemné soužití.
Bohužel postoj pokojného soužití s odlišnými názory není postoj, který by naše současné vedení GK přijímalo ochotně. Pro ně i pro nás by bylo mnohem lepší být tolerantní k odlišnostem a rozšířit křesťanskou lásku, přijetí a velkorysost na všechny strany!
Možná je to jedna ze zkoušek, která ilustruje Ježíšův výrok, že lidé poznají, že jsme jeho učedníci, když se budeme navzájem milovat.
Edward Reifsnyder je konzultantem v oblasti zdravotnictví. Se svou ženou Janelle žije ve Fort Collins v Coloradu.
Carmen Seiboldová je zdravotní kaplanka ve výslužbě, manželkou redaktora AT Lorena Seibolda.
Převzato z časopisu Adventist Today